„Podle buddhistické tradice představují dobří přátelé vše, co je potřebné ke kultivaci stezky vedoucí k probuzení.“ (Kaljánamittasutta, Samjutta Nikája).

Stejně jako první červánky signalizují východ slunce, tak je přátelství se vznešenými bytostmi předzvěstí všeho dobrého na naší cestě k probuzení. Ze své vlastní zkušenosti mohu říci, že přátelské svazky se zkušenými učiteli dharmy byly mou zásadní podporou ve snaze stát se lepším člověkem. Setkání a soužití s nimi hluboce ovlivnilo mé jednání.

Seznámení s buddhistickým učením u mě proběhlo především díky studia jazyka páli a pálijského kanónu zvaného Tipitaka. Učení theravádového buddhismu klade důraz na osobní disciplínu a také na teoretickou znalost buddhistické filozofie. Během mého dlouhodobého pobytu na Taiwanu jsem měl příležitost žít v blízkosti zenového učitele, Mistra Shen Yena. Sblížení s ním u mě pak vedlo k přímému poznání mahájánového buddhismu, jež spočívá v ideální kombinaci racionálního a intuitivního pojetí buddhistické praxe. V případě že jsou u člověka oba aspekty harmonicky vyrovnané, může pak správně a efektivně reagovat v každé životní situaci. Zenový Mistr Shen Yen byl nejlepším příkladem takto harmonicky vyrovnané osobnosti. Díky své neustálé bdělé přítomnosti byl schopen pozitivně ovlivnit všechny ve svém okolí. Pochopil jsem, že praktikující mahájánového buddhismu by se měl naučit propojit svou osobní praxí utišení a vhledu s tím, co je praktické a užitečné pro druhé. Za tímto účelem studuje jógu, filozofii, logiku, lékařství, umění a řemesla a tak dále.

V tibetském buddhismu nacházíme ideální kombinaci všech těchto aspektů, jež prospívají bez rozlišování jak sobě, tak druhým s vědomím, že žádná lidská bytost není schopna přežít ve společnosti bez pomoci druhých lidí. Jedním z učitelů, který měl na můj vývoj zásadní vliv byl JS Penor Rinpočhe, významný učitel školy ňingma a kořenový učitel Dolpo Tulku Rinpočheho. Hovořili jsme spolu prostřednictvím překladatelů, jelikož neovládám tibetštinu, nicméně co mě na něm nejvíce inspirovalo nebylo ani to, co říkal, ale zejména to, jak se choval a jednal v každodenním životě. Penor Rinpočhe byl neustále přítomný ve všem co dělal, v každé situaci – ať už formální během obřadů či v průběhu běžné přátelské konverzace. Mým několika krátkým pobytům ve Zlatém chrámu v Bylakuppe, který Rinpočhe založil, a ve kterém předával nauky, vděčím rovněž za příležitost poznat Dolpo Tulku Rinpočheho, vzácného přítele, se kterým jsem se nyní spojil a společně plánujeme rozvíjet centrum Shanta Vana v Českém ráji v České republice.

Mé přátelství s Dolpo Tulku Rinpočhem započalo tedy přibližně před dvaceti lety ve Zlatém chrámu, jak se říká klášteru Namdroling, ve kterém Rinpočhe žil a studoval. Klášter zvenčí vypadá jako ráj na zemi, ale podmínky k bydlení v něm byly pro návštěvníky z ciziny v tehdejší době docela obtížné. Dolpo Tulku tehdy udělal vše proto, aby mi můj pobyt co nejvíce zpříjemnil. Pomohl mi zorientovat se v mnoha věcech – seznámil mě s místem a spolužáky, a také mi pomáhal s výkladem obdržených učení. Mohl jsem s ním dokonce sdílet jeho pokoj. V následujících letech jsme zůstali ve spojení často jsme se vzájemně navštěvovali. Za mého učitelského působení v Rangjung Yeshe Institutu a v Shakya Mezinárodním Institutu v Káthmandú, jsem Rinpočheho navštěvoval v jeho domově a měl možnost poznat jeho rodinu, která je mi i nadále velmi blízká. Setkávali jsme se také v době, kdy jsem učil na univerzitě na Taiwanu a Rinpočhe zde předával buddhistické nauky. Během svých cest po Evropě mě Rinpočhe několikrát navštívil i centru Shanta Vana.

Dolpo Tulku je pro mě dodnes vzorem výše zmíněného propojení vlastní duchovní praxe s praxí prospívání druhým bytostem. V našich rozhovorech přistupuje rovnocenně k problematice duchovní i k otázkám praktickým a jeho aktivity vedou vždy ku prospěchu všem cítícím bytostem. Tento přístup mu umožňuje orientovat se v každé životní situaci. Jako duchovní učitel si získal respekt, podporu a přátelství mnohých žáků nejen ve své domovině, v Nepálu, ale i na mnoha místech naší zeměkoule. Osobně po celá léta oceňuji Rinpočheho postoj k harmonické integraci různých aspektů neobyčejně bohaté buddhistické praxe. Dolpo Tulku dlouhá léta studoval a praktikoval buddhistickou logiku, filozofii, jógu, umění, stavitelství a další disciplíny, které doplňují naše pochopení celku v rámci buddhistického pohledu na svět.
Pozitivní přístup k vlastnímu životu a podporování pozitivních vlastností u druhých lidí je to, co v buddhistickém pojetí představuje přátelství. K rozvíjení přátelství je rovněž potřeba kultivovat lásku, soucit, radost a neulpívání. Každý, kdo se setká s Dolpo Tulku Rinpočhem u něj ocení všechny tyto charakteristiky stejně, jako je oceňuji já. U Rinpočheho rovněž nalezneme štědrost, velkorysost, nebojácnost, snášenlivost, osobní disciplínu, praktičnost a aktivity vedoucí k prospěchu cítících bytostí. Věřím, že díky všem těmto vlastnostem a našemu vzájemnému respektu může naše přátelství a společná práce vést k rozkvětu centra Shanta Vana, což v překladu znamená Utišený les. Proč?

K utišení je totiž zapotřebí správné místo, správné lidi a správnou praxi, založenou na prospívání sobě i ostatním bez rozlišování. Naději do budoucna mi dodává to, že naše centrum, přes všechny nesnáze, kterými v minulosti prošlo, bude i nadále útočištěm pro ty, jež hledají v životě hlubší smysl. Náš přátelský vztah s Dolpo Tulku Rinpočhem je založen na univerzálních hodnotách, které jsou v současné době tak moc potřebné. Naplňuje mě to přesvědčením, že náš společný projekt centra Shanta Vana bude úspěšný.

Tomáš Dhammadípa